V 18. století se v účetních materiálech poříčského velkostatku objevují výkazy o výnosu pivovaru, který k němu přináležel. Podle některých pověstí na místě dnešní stavby pivovaru stával ve středověku klášter.

Pivovar hned v prvních dokladech uvádí roční výnos 2800 zlatých, což nebylo rozhodně málo a souviselo to s úspěšným hospodařením Jana Jiřího von Hauben. Dle Tomáše Cihláře (srov. CIHLÁŘ, Tomáš: Pošumavské pivovary. Sušice 2003) to znamenalo výrobu 700 sudů piva ročně (cca 1736 hl).
V 18. století zde výrobu piva řídí sládci z rodiny Chmelíčků. Posléze se na poříčském pivovaru střídají sládci z různých rodin, většinou i z jiných částí panství. Produkce se neustále zvyšuje. Na přelomu 19. a 20. století činí už 7047 hl ročně.

Významným obdobím v historii pivovaru v Poříčí se stalo 21 let trvající působení sládka Františka Tichého, který sem přišel v roce 1903 z dalšího pivovaru pod císařskou správou v Buštěhradu. V těchto letech jsou zrekonstruovány ležácké sklepy a výstav piva dosahuje nejvyšší hranice (např. v období 1909 / 1910 to bylo 9130 hl).V roce 1922 se pivovar stává státním podnikem. V následujícím roce odchází František Tichý do pivovaru ve Smiřicích. Na jeho místo přichází obratem ze Smiřic Zdeněk Pavelka. Do historie pivovaru pak zasáhl pozemkový úřad, který v roce 1925 Státní velkostatek Červené Poříčí zabral. Od pozemkového fondu pak pivovar získává Bohuslav Jerman (jeho otec byl majitelem pivovaru v Čachrově).

Od roku 1927 se pivovar jmenuje „Společný pivovar“ a vystavuje pivo pod značkou Regent.

V roce 1931 je provedena klatovskou firmou Schifauer rekonstrukce varny. Tyto výdaje ovšem znamenaly finanční potíže. Berní úřad dokonce prodal v roce 1932 sládkovi Jermanovi dvě krávy a jednu svini pro nezaplacení daně. Z problémů se už Jerman nedostal a v roce 1934 prodal pivovar Karlu Rysovi z Přeštic. Ten pivovar pronajal Václavu Kuželkovi a Františku Rubášovi, kteří jej provozovali až do roku 1935, kdy byla po uvaření pouhých 602 hl za rok výroba k 1.1. 1936 zastavena.