Po velkém požáru z 20. 5. 1863 shořel kromě 106 obytných domů i pivovar a tak byli benešovští odkázáni na cizí pivo. Novostavba pivovaru se táhla přes celý rok.  Pivovarská komuna se dne 2. 1. 1864 rozhodla vzít půjčku 2000 zlatých a na doporučení Litoměřického pivovarníka Tressikla si jako stavbyvedoucícho objednala zednického mistra Stracheho ze Studence. Nově zařízený městký pivovar převzal Amand Böhm, předtím pivovarník v Polici u Žandova. Roční pachtovné mu bylo stanoveno ve výši 3000 zlatých. Poprvé se zde pivo vařilo 14. 6. 1866. Následně byl od manželů Jakoba a Terezy Sperlových pro potřeby kanceláře a  místnosti pro personál zakoupen za 8800 zlatých rohový dům č. p. 17. Pokračovatelém Amanda Böhma, který se o rozvoj města nejvíce zasloužil ve funkci starosty, byl Ottokar Schauer pocházející rovněž z Police. Od 1. listopadu 1909 si Várečná komuna vedla pivovar ve vlastní režii. Začátkem roku 1910 čítal pivovar 130 podílů po 500 korunách, které vlastnilo 70 osob. Předsedou komuny byl vrchní poštmistr Schrötter, který zemřel v roce 1935 ve věku 83 let. Jeho následovníkem byl Karel Brettschneider, mědikovec z Děčínské ulice č. p. 359. Po něm jeho syn Max Brettschneider, po něm následoval až do roku 1945 Ernst Müller, ředitel spořitelny. Sládkem byl v roce 1920 Max Holzner, dalším sládkem byl Rudolf Grüner (zemřel 1937) a po něm nastoupil Ernst Reysser. V roce 1945 se národním správcem pivovaru stal Jan Veselý. Město jej chtělo získat pro sebe, což se však nepovedlo. Výstav od července do konce roku činil 3 000 hl. K pivovaru patřilo v té době asi 5 hektarů luk. V roce 1946 činil výstav 5 000 hl piva a o rok později byl rekordní výstav 6 400 hl piva. V roce 1948 pivovar zastavuje výrobu, aby zde byl vybudován sklad velkobřezenského piva. Zařízení pivovaru bylo rozvezeno po republice. Později převzalo pivovar JZD